Sparťan Rousek už si prohlédl Buffalo: Až bude trenér chtít, zavolá Kruppovi

Prožívá pohádkový příběh. Lukáš Rousek se ve druhé polovině sezony probil do základu Sparty a ohromně vyrostl. Zaujal trenéry reprezentace i skauty NHL. Na konci června ho v šestém kole draftovalo Buffalo. Má za sebou první oťukávací testy, do zámoří se chystá zase v srpnu na kemp nováčků. Ovšem zůstat by měl ještě ve Spartě. "Jen kdyby Sabres nabídli kontrakt, budeme řešit, co dál," naznačuje dvacetiletý útočník v rozhovoru pro iSport Premium, ve kterém popisuje třeba také to, co ho čeká v létě či průběh draftu.

Syn bývalého útočníka Martina Rouska se dvakrát nedostal na šampionát dvacítek. Napřed ho vyřadilo vážné zranění, podruhé se už nenašlo místo. Zraněními zmítaná Sparta však začátkem roku potřebovala každou ruku a Lukáš Rousek se nabídnuté šance čapl parádně. Nabral sebevědomí, patřil k nejlepším hráčům mužstva. Naskočil k šesti zápasům za reprezentaci, včetně únorového turnaje ve Švédsku. Ačkoli je věkem starší, nakonec prošel i branou draftu, kde si ho vybralo Buffalo.

Máte za sebou první vážnější kontakt s klubem. Jak vypadal turnaj nadějí Sabres, kde se sešli hráči, kteří jsou na začátku cesty stejně jako vy?

"Pro mladé hráče to byl dobrý kemp. Učili nás všechno. Jak správně dělat věci v posilovně, na ledě, každý jel na sto procent. Nebyla tam žádná pauza, kdy by si člověk mohl odpočinout. Na ledě jsme hráli tři na tři, probíhalo to přímo v Buffalu. V hlavní aréně byla umělá tráva pro lakros, my jsme hráli v přilehlé tréninkové hale. Ale chodili tam lidi a nebylo jich málo, což bylo taky hezký."

Jaké dojmy jste si odvezl?

"Příjemné. Fakt jsem si to užil. Něco takového jsem nikdy nepoznal. Kemp vedli asistenti a trenér z farmy, posilovnu kondiční trenéři. Strávil jsem tam pět dní, každý den jsme měli tak dva mítinky. Bavili jsme se třeba o psychice nebo o tom, jak se chovat na sociálních sítích. Na konci jsme každý měli individuální pohovor. Nejvíc musím zapracovat na síle, rychlost a výbušnost docela mám. A taky potřebuju zlepšit angličtinu. Řekli, co ode mě očekávají, jaká by měla být moje další cesta."

A jaká by měla být?

"V srpnu bych měl letět na nováčkovský kemp. Pak se uvidí."

Zatím je to tedy tak, že byste zůstal ještě sezonu ve Spartě?

"Určitě. Jen kdyby Sabres přišli s nabídkou smlouvy nebo by chtěli, abych hrál na farmě, asi bychom to řešili, že bych případně zůstal."

Zjišťoval jste si o organizaci něco dopředu?

"Věděl jsem, že tam je Matěj Pekař, v zámoří působí čtyři nebo pět let. Hrál v mládežnických kategoriích, tušil jsem, o koho jde. Poznali jsme se ale až tam, je to super kluk."

Bylo mezi hráči znát, že jste vlastně konkurenti?

"Všichni se chceme jednou dostat do hlavního týmu, ale pořád tam byl vzájemný respekt. Nikdo nebyl moc nahoře, nikoho neshazoval. Šli jsme do toho všichni s pokorou, nikdo se nepředváděl. Měli jsme program od rána do večera, časy byly přesně dané. Takže jsem si hleděl, abych všude chodil přesně, raději dvě minuty předem než o minutu později. Bylo to trochu jako na soustředění. Původně jsem měl bydlet právě s Matějem, jenže ten se zranil a dali ho dohromady s jiným zraněným klukem. Dostal jsem tedy jednoho ze Švédů."

Už před draftem se proslýchalo, že po vás sáhne Buffalo. Nakonec si vás Sabres vytáhli coby svoji poslední volbu v šestém kole. Byl jste nervózní?

"Věděl jsem, že půjdu až někdy ve druhé polovině. Předpoklad byl páté až sedmé kolo. Šel jsem v šestém, ovšem od čtvrtého, pátého kola jsem začínal být nervózní, jestli se dostanu na řadu."

Co jste cítil, když se to stalo?

"Bylo to takové uklidňující. Je fakt příjemné slyšet svoje jméno. Sledoval jsem, co přede mnou dělali ostatní kluci. Mě taky pak vzali ke stolu, kde sedí vedení klubu a skauti, s každým jsem se přivítal, dali mi dres, pak jsem šel do zákulisí na focení a rozhovory."

Jak jste ten rozruch snášel?

"Vůbec jsem nevěděl, jak to tam chodí. Neovládám taky ještě úplně angličtinu, abych se dobře domluvil. Naštěstí tam byl Franta Musil, český skaut Buffala. Takže mi pomáhal s překladem."

O výběru nerozhoduje jenom on, nicméně, mohlo vám pomoct, že pro Sabres pracuje? Třeba už v tom, že vás mohl důkladněji prověřit?

"Určitě. Mohl mě vidět víckrát než jiní skauti, kolikrát jsem o tom ani nemusel vědět. S rodiči i s agentem jsme se bavili, že každý trénink, každý zápas musím makat naplno. Nikdy totiž nevím, kdo tam přijde a bude mě sledovat."

Možná i díky takovému přístupu jste přeskočil jiné hráče, jimž se nominace do juniorských výběrů nevyhýbaly, ovšem draftem neprošli.

"Jsem taky starší, dva roky po věku, kdy jsem mohl do draftu jít poprvé. Počítal jsem, že se na řadu dostanu až ke konci, a byl jsem rád, že jsem vůbec šel. Už na konci května jsem byl v Buffalu na testech, už tehdy jsem poznal, jak to tam vypadá. Takže bylo super, když si mě vybrali zrovna Sabres. Žádný problém, až na to, že jsem někde ztratil cestovní tašku. Letěl jsem tam na tři týdny, výstroj dorazila, ale přišel jsem o oblečení a osobní věci. Taška se zatím nenašla, nikdo neví, kde je. Teď se domlouvám s leteckou společností, co dál. Musel jsem si všechno koupit znovu."

Kdo to platil?

"Já. A v Buffalu mi pak taky dali nějaké peníze. To od nich bylo moc hezké."

Snad kromě Pittsburghu s vámi před draftem mluvili zástupci snad všech týmů NHL. Byl ještě někdo další ve hře?

"Hned vedle Buffala měl při draftu stůl Detroit. Proslýchalo se, že by mě taky chtěli vzít v podobné fázi jako Sabres. Ale vyvinulo se to takhle a potom už jsem s nimi nemluvil."

Jak tuhle událost brali doma?

"Byli spokojení. Hned všichni volali, psali. Jak rodina, tak kamarádi. Každý, kdo mě víc zná a věděl, že na draftu jsem. Bylo to příjemný. V Buffalu se mnou byl americký agent (Dan Milstein) a kluci od něj, všichni to sledovali na internetu a já jim průběžně psal. Jakmile mě vybrali, hodinu a půl jsem nestihl nikomu nic říct, až když bylo trochu času. S týmem jsme se sešli ve skyboxu, řešili letenky, kdy se mám dostavit do Buffala a podobě. S agentem jsme pak šli na večeři."

Je Buffalo klubem, který jste si přál? Třeba už proto, že tým prochází přestavbou, přišel trenér Ralph Krueger, jenž působil v Evropě. Čeká vás ještě dlouhá cesta, nicméně tohle můžou být příznivé okolnosti, co myslíte?

"Jsem asi nejraději, že to byli právě oni. Mužstvo docela předělávají, v budoucnu může být i šance. Bavil jsem se taky s trenérem. Ptal se, kde hraju a kdo je můj kouč. Tak jsem řekl, že ve Spartě a že mě trénuje Uwe Krupp. Říkal, že ho zná, a že když něco bude chtít, zavolá mu přímo a optá se."

Krupp v Buffalu v sezoně 1989/90 začínal, třeba i to vám může pomoct. Ale hlavní předpoklad byla asi zdařilá druhá polovina sezony ve Spartě a účast v reprezentaci.

"Určitě. Ze začátku jsme se trochu bál hrát chlapský hokej. Začínal jsem v Litoměřicích, kde mi pomohl trenér Bruk, dával mi hodně prostoru. Pak jsem přišel do Sparty a pár zápasů to zase nebylo ono. Nějak to ze mě slezlo, asi jsem si nějak uvědomil, že můžu hrát stejně jako v Litoměřicích nebo v juniorce. Od té doby jsem hrál úplně jinak. A vydrželo mi to."

Chcete říct, že už si hlavně nezdary tolik neberete, věříte si víc?

"Já si docela vždycky věřil. Ale když nedám vyloženou šanci, chvilku mě to mrzí. Ve finále juniorky proti Třinci jsem byl po zápase na Spartě úplně hotovej. Prohráli jsme v prodloužení, já jel čtyřikrát sám, z toho jsem dal jeden gól a třikrát tyč. To bylo něco strašnýho!"

Zdroj: isport